Friedliche Nachbarn

Wildbienen 

sind vielfältig und für die Bestäubung der Kultur- und Wildpflanzen genauso wichtig, wie die Honigbienen. Sie tragen nicht nur zur Fortpflanzung von Pflanzen bei, sondern auch für deren Ertrag. Ohne Bienen gäbe es keine Früchte. Wildbienen fliegen schon früher als die Honigbienen, auch bei kühleren Temperaturen und manchmal auch bei leichtem Regen. Sie sind sehr friedlich und stechen nur bei Lebensgefahr.

Die kleinste Wildbienenart ist die Schmalbiene, sie wird nicht größer als ein Reiskorn. Dagegen wird die Blaue Holzbiene 30 mm groß. Sie leben meistens einzeln, d.h. jedes Weibchen baut sein eigenes Nest. Oft liegen diese Nester so nah beieinander, dass der Eindruck eines „Volkes” entsteht.

Auch Hummeln sind Wildbienen, leben aber in einem Volk.

Leider sind die Wildbienen bedroht. Von 560 in Deutschland beheimateten Wildbienen sind 5,5% vom Aussterben bedroht und 35,2% gefährdet. Lediglich 7,5% sind noch ungefährdet.

Deshalb kann man Wildbienen helfen, in dem man ihnen im Umkreis von 200 m einen Nistplatz, Nahrung und Baumaterial bietet.

Zur Nahrung für die Wildbienen zählen bienenfreundliche Pflanzen und Kräuter. Gerade in den Haus- und Ziergärten, oder als Balkonpflanzen findet man oft gut duftende Pflanzen mit „gefüllten” Blüten. Diese verwehren aber den Bienen den Zugang zu ihrem Inneren, also zu Nektar und Pollen. Sie sind daher als Nahrung für die Bienen wertlos.

Es sollten auch viele verschiedene Arten zur Auswahl stehen, auf Monokulturen sollte verzichtet werden.

Außerdem sollte dem Nahrungsmangel im Frühjahr und im Spätsommer vorgebeugt werden. Beete und Blumenkästen sollten mit Blumen, Kräutern und Stauden angepflanzt werden, die vom Frühjahr bis in den späten Herbst blühen.

Auch Nisthilfen werden von den Holzraumbewohnern gerne angenommen. Die meisten Wildbienen nisten aber in der Erde, im Sand, in Totholz oder im Mark verholzter Stängel.

Divoké včely

jsou mnohostranné a stejnĕ důležité pro opylování kulturních a divokých rsotlin jako včely medonosné. Nepřispívají jen dalšímu růstu rostlin, ale také jejich výnosu. Bez včel by nebylo žádné ovoce. Divoké včely létají dříve než včely medonosné, létají také při nižších teplotách a nĕkdy i při lehkém dešti. Jsou velmi mírumilovné a bodají jen v ohrožení života.

Nejmenší druh divokých včel není vĕtší než zrnko rýže. Naproti tomu drvodĕlky mohou být velké až 30 mm. Žijí vĕtšinou samostatnĕ, tzn. že každá samička si postaví vlastní hnízdo. Často jsou tato hnízda tak blízko sebe, že vzniká dojem „včelstva”.

Také čmeláci jsou divoké včely, žijí ale ve společenstvu.

Bohužel jsou divoké včely ohrožené. Z více než 560 v Nĕmecku usazených divokých včel je 5,5% ohroženo vyhynutím a 35,2% je ohroženo. Jen 7,5% ještĕ ohroženo není.

Proto můžeme divokým včelám pomoci tím, že jim v okruhu 200 m nabídneme místo k hnízdĕní, obživĕ a stromový materiál.

K obživĕ divokých včel patří rostliny a byliny vhodné pro včely. Právĕ v domovních a okrasných zahradách, nebo jako balkonové rostliny, často najdeme krásnĕ vonící rostliny s „plnými” kvĕty. Tyto ale neumožňují včelám přístup do jejich vnitřku, tedy k nektaru a pylu. Proto jsou včely jako obživa bezcenné.

Mĕl by být také výbĕr mnoha různých druhů, monokultur bychom se mĕli vzdát.

Kromĕ toho bychom mĕli předejít nedostatku obživy na jaře a v pozdním létĕ. Záhony a kvĕtinové truhlíky by mĕly být osazeny kvĕtinami, bylinami i keři, které kvetou od jara do pozdního podzimu.

Obyvatelé dutin rádi také přijímají pomoc pro hnízdĕní. Vĕtšina divokých včel hnízdí ale na zemi, v písku, v mrtvém dřevĕ nebo dřeni zdřevnatĕlých stonků.